Vážení čtenáři, u příležitosti uplynutí 20 let od založení tohoto webu jsme pro vás připravili rozhovor s jeho autorem, kterým je dlouhodobý nadšenec do rádia a radiotechniky, Ing. Jan Kolář. Vzpomeneme na 90. léta, s vysokou mírou otevřenosti zhodnotíme stav rozhlasového vysílání v České republice a nevynecháme ani digitální rozhlas DAB a některá technická vylepšení FM rozhlasu. Debata probíhala v příjemném prostředí u dobrého piva, a naznali jsme, ze by mohla zaujmout i vás. Zvídavé otázky kladl Marek Hron, rozhovor byl redakčně upraven a zkrácen.

Asi není tajemstvím, že název "Pira" vznikl z počátečních písmen slov pirátské rádio. Web byl vlastně původně spjatý s tímto fenoménem. Pojďme tedy nejdříve rozebrat právě tento typ rádií a jejich vývoj u nás.

Pirátské vysílání v tom původním slova smyslu, o kterém se teď budeme bavit, má dlouhou tradici a celosvětově bohatou historii. Striktně vzato, vlastně mnohdy představuje historický počátek nějakého druhu vysílání, protože pirátským vysíláním rozumíme takové vysílání, které není provozováno na základě platné legislativy. A legislativa je vždycky pozadu oproti technickému pokroku nebo trendům ve společnosti. Takže takto bychom to mohli popsat z toho nejobecnějšího pohledu. Zároveň tím dávám jasně najevo, že by nebylo správné považovat pirátské rádio za něco, co je v každém případě negativním jevem. Dnes už se málo ví, že první soukromé stanice, které u nás vznikly na počátku 90. let, vysílaly pirátsky. Jejich vysílání bylo legalizováno až později, jak se na základě jejich zájmu o vysílání vytvořila legislativa. Tvorba legislativy je ale nekonečný proces, neexistuje žádný definitivní stav, proto i pozdější výskyt pirátských rádií může být legitimním jevem.

Jen aby se teď někdo nevyděsil. Bylo by tedy v pořádku, kdyby si každý vysílal co chce bez jakékoli kontroly a regulace?

Nebylo. Ale vezmeme to postupně. Důležité je to slovo "každý". Aby někdo dostal signál svého rádia do éteru, k tomu vždycky vedla docela zdlouhavá cesta, bylo potřeba nějaké úsilí, vybavení i znalosti. Takže na rozdíl od jiných věcí tohle nikdy nemohl dělat skutečně každý. To si myslím, že je výhoda. Určitě existovala rizika, že někdo třeba bude vysílat nezákonný obsah nebo bude svým vysíláním rušit jiné stanice. Ale podobné riziko najdeme u spousty, možná u většiny jiných činností. Člověk může mít namísto rádia zálibu třeba v jízdě na motorce, létání nebo chovu krokodýlů. Je tam to riziko menší? To prostě není moc silný argument. Když to někdo přežene, tak udělá průšvih, a je asi jedno, co dělá. Jsou země, kde pochopili, jak některým rizikům alespoň částečně předcházet - zkrátka tu činnost legalizovali a zároveň stanovili pravidla. Tím se dostávám k tomu, proč u nás vznikalo tolik pirátských rádií, nebo spíše k jednomu z těch důvodů. Tady se totiž na počátku 90. let narychlo utvořily zákony, které regulují soukromé rozhlasové vysílání, na základě přání několika málo provozovatelů, a tím to víceméně skončilo. Pak už se neřešilo, že je to nedokonalé, nedodělané a dalo by se říci diskriminační. Za celé desítky let už se v tom neudělal skoro žádný pozitivní posun. To, co se tady tenkrát uplácalo, zůstalo až do dneška.

Určitě se k tomu ještě dostaneme. Dá se nějak dopátrat, kolik pirátských stanic u nás vlastně vzniklo?

V podstatě po celá 90. léta tady vznikalo dost pirátských rádií. Jejich provozovatelé to dělali ze dvou důvodů. Buď proto, že nezískali vysílací licenci, nebo proto, že o takový proces za těch podmínek ani nestáli, prostě je ani nelákalo zkusit to legálně a zakládali si na ilegalitě a tím i na naprosté volnosti, co se týká obsahu. Většina stanic byl asi ten druhý případ. Pokud bychom se měli bavit o konkrétních číslech, tak můj konzervativní odhad je, že takových stanic mohlo být několik stovek, samozřejmě za celou tu dobu, nikoli v jeden okamžik. To je ale fakt jenom odhad, nikdo to neumí přesně spočítat, mnohé stanice vysílaly jen u nějaké příležitosti, pár dní, a zase zanikly. Některé vysílaly pravidelně celé roky. Stejně pestré to bylo i po stránce personální. Byly tu stanice provozované jednotlivci, i rádia čítající hodně přes desítku lidí, s profesionální technikou, sponzory, telefonní linkou do studia, zkrátka se vším všudy.

Jak se na tohle dívaly instituce jako třeba ČTÚ?

Tak ČTÚ, pokud je mi známo, neprováděl nějaký systematický dohled nad tím, jestli někde nějaké rádio vysílá pirátsky. Jelikož takové stanice měly menší pokrytí a jejich vysílání neprobíhalo nonstop, tak by to bylo dost obtížné a neefektivní. Když už ČTÚ nějaký případ řešil, tak to obvykle bylo na základě bonzu od místní komerční stanice. To mimochodem hezky ukazuje, že pirátské vysílání bylo atraktivní a ty stanice měly celkem oprávněnou obavu, že jim to bude brát posluchače. Také jim nebylo po chuti ukazovat lidem, že rádio se dá dělat jinak. Vždycky se z těch kruhů ozývaly hlasy, že nekomerční nebo neziskové rádio je špatné nebo že to nemůže fungovat. No pravda je taková, že lidé, kteří to opravdu dělali, tak vědí, že to bylo dobré a že to fungovalo, a to i v rámci těch omezených možností.

Co k tomu ty provozovatele vedlo, že tomu věnovali svůj čas a prostředky a ještě riskovali pokutu?

Většina pirátských stanic vznikla tak, že to bylo nějak spojené se zájmem o elektroniku a radiotechniku, bylo to hobby, a postupně se tam asi přidala nějaká chuť zkusit něco nevšedního, o čem se oficiálně nepsalo a co nebylo pokryté nějakými zaručenými recepty. Jo, uvědomme si, že se bavíme o 90. letech a přelomu tisíciletí, kdy internet byl v začátcích a neexistovaly žádné služby, jak je teď známe, jako třeba streamování videa nebo ty různé asociální sítě. Vysílání vlastního rádia byl skvělý a účinný způsob, jak oslovit spoustu lidí v okolí, a to bylo velmi silné lákadlo. Dokonce tak silné, že o něj měli zájem i lidé, kteří technice moc nerozumněli, ale zase uměli tvořit obsah, se kterým by třeba na komerčních stanicích nebyli žádoucí. Takže nebylo výjimečné, že se dalo několik lidí dohromady, každý něčím přispěl a společně provozovali vysílání. Zlatá éra pirátského rádia u nás byla někdy kolem roku 2000, možná až do roku 2005. Pak se to pomalu začalo lámat, přišly nějaké společenské změny, přišly nové technologie, média jako celek od té doby prožívají zásadní proměnu.

V téhle souvislosti řeším jednu věc, zda má dnes ještě smysl dělat legálně nějaké místní rádio?

Před 15 lety by ta odpověď zněla trochu jinak než dnes. Já nechci nikoho děsit ani odrazovat, takže ano, může to mít smysl, pořád to jde. Ovšem jsou tu nějaké předpoklady, které jsou dost omezující. V první řadě zapomeňme na to, že by se na tom dalo zbohatnout. Potřebujeme hromadu času a vlastních peněz, či alespoň nějakého trpělivého sponzora. Potřebujeme také partu spolehlivých nadšenců, kteří to budou dělat, ačkoli ne vždy dostanou odpovídající honorář. A to je pořád ještě málo, to vysílání by takhle samo o sobě moc dlouho nevydrželo. Potřebujeme totiž i know-how, znalost místního prostředí a nepodceňovat některé profesionální postupy při stanovení a oslovení cílové skupiny, při sestavování programu atd. Ta doba, kdy stačilo jen zapálení pro věc a všechno nějak fungovalo samo, už je opravdu pryč. Skloubit všechno uvedené dohromady je velký problém, protože to úsilí se dá s daleko viditelnějším výsledkem vložit do něčeho jiného, a to se také děje. Na druhou stranu, a ono to spolu souvisí, je tu dnes dost velká šance na nějakou vysílací licenci dosáhnout, za předpokladu, že existuje volný kmitočet, nikdo už nedělá obstrukce jako dřív, nepřihlásí se tucet zájemců jako dřív.

Dobře, tak se teď vrátíme k tomu počátku 90. let. Co vlastně rozhodlo o dalším směřování prvních soukromých stanic?

Snad mi to nikdo nebude mít za zlé, když uvedu příklad pana Fleischmanna, bývalého ředitele rádií Frekvence 1, Evropa 2 a několika dalších. Když to tady na počátku 90. let začínalo, tak ačkoli prý tehdy neuměl promluvit na mikrofon, byl to odborník, který měl naprosto jasnou představu o tom, jak rádio přetavit v peníze. On razil heslo, že rádio jako médium je striktně jenom byznys. Samozřejmě to není pravda, ale stalo se z toho tak silné dogma, že už se tady jiný pohled vůbec nepřipouštěl. On si tuto svoji představu dokázal prosadit, vepsat do zákonů a nutno říci, že v případě těch dvou stanic také úspěšně zrealizovat. Zatímco jiní v tom porevolučním nadšení najednou nevěděli kudy kam, tak Fleischmann se v tom rychle zorientoval. Někdo říká, že to bylo dopředu připravené, no nevím. Každopádně jsme se stali světově takovým skoro až unikátem, kde se rozhlas rozdělil pouze na dva tábory - tzv. veřejnoprávní a komerční, ve smyslu vysílání výhradně za účelem finančního zisku. Tady nikdy neexistovala možnost, která bývá vidět v zahraničí, že by svoje rádio mohl na FM provozovat nějaký zájmový spolek, obec, škola, univerzita. I kdyby se to obešlo nějakou kličkou, stejně by to muselo projít klasickým licenčním řízením a tu licenci by to nedostalo.

Když vzpomenu na 90. léta, tak ty komerční stanice byly neuvěřitelným šlágrem, lidé to poslouchali, a i když televize hrála silnější roli, tak do jisté míry mnozí rádiem žili. Snad nikdo v tu dobu neměl pocit, že by se to mělo dělat jinak.

Jedna rovina argumentace je, že to tak bylo správně, že komerční rádia fungovala a že to miliony lidí přitáhlo k poslechu. Jiný pohled ukazuje, že nedokonalé zákony a permanentní honba za poslechovostí, která by se bez přehánění dala nazvat drancováním rádia, vyústily v pozdější vyprázdnění obsahu a ztrátu zájmu o rádio. Myslím, že hodně lidí od rádia navždy odešlo, když se z něho stal jen kolovrátek proložený reklamou. Když na pěti různých frekvencích byla v jeden okamžik slyšet ta samá tisíckrát ohraná skladba. Vzpomeňme, jak křečovitě se rádia začala bránit pouštění skladeb, které předtím neprošly interním procesem průzkumů a schvalování. Protože neznámá nebo nová skladba by prý odradila posluchače, tak to vyřešili tím, že točili celé roky dokola pořád to samé. Ve stejném duchu bylo omezeno i mluvené slovo. Nazval bych to pěstováním minimálního posluchačského standardu. Jenže k čemu to potom celé je? A to se mi ani nechce vytahovat další věci, jako je faktická likvidace některých konkurenčních stanic, které podle toho schématu nejely, nebo oficiální strategie Rady pro rozhlasové a televizní vysílání nazvaná "posilování silných", a pak i další věci, které by byly ostudou i v nějaké banánové republice. O tom ani mluvit nechci, od toho jsou zde fundovanější lidé, kteří u toho přímo byli. Třeba se někdy dočkáme slíbené knihy, která poodhalí, jak fungoval český rozhlasový Klondike. Bylo by to každopádně zajímavé čtení.

Nevýhody FM rádií by přece mohl vyřešit digitální rozhlas DAB, aspoň tak se o tom mluví.

No výborně, a to je vlastně důvod, proč to všechno zmiňuji. To je hezké, že máme DAB, ale pořád nemáme tu legislativu a nemáme moc přívětivé prostředí pro nějaký významný rozvoj rádia. Situace, ve které se dnes rozhlas nachází, opravdu není dobrá, eufemisticky řečeno. Takže chybí základy, na kterých by se dalo stavět. Prostě přišel čas a všechno špatné z minulosti se teď zúčtovalo. Proto jsme s DABem moc nepokročili a vlastně je i problém ho naplnit obsahem. A je potřeba se dívat ještě o kousek dál. Mluví se o tom, jak udělat DAB atraktivní pro posluchače, ale mám pocit, že se zapomíná, že aby bylo co poslouchat, musí být atraktivní také pro provozovatele. A když už DAB, ale i FM, soupeří s jinými technologiemi, neměly by tam být další zbytečné překážky, které ty ostatní technologie nemají. Ty podmínky by se měly více sbližovat. Mám na mysli třeba udělování licencí jednotlivým stanicím. Proč by měl v dnešní době nějaký státní orgán řešit, kolik kdo bude hrát hudby, jaká bude programová skladba, jak je na tom ten subjekt ekonomicky, kolik má dluhů, jestli do debaty pozve zastánce všech názorů a já nevím co. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tohle je naprosto absurdní. Doba pokročila. Myslím, že FM spolu s DABem mohou nabídnout víc prostoru, než kolik se vůbec dá ekonomicky využít, a takové formy regulace by pak ztrácely smysl nebo ho ani nikdy neměly.

Takže ulevit od byrokracie?

Dát volnost tvůrcům programu a přestat si hrát na to, že rozhlasové vysílání je něco exkluzivního, protože to už dnes není pravda. Ať ČTÚ za nějaký poplatek spravuje kmitočty a licence pro provozovatele vysílačů a vysílacích sítí, a ti ať je komerčně či jiným způsobem nabízí k využití dle libosti, pokud budou splněny nějaké zákonné požadavky. Stát by vůbec neměl rozhodovat, kdo vysílá ani co vysílá, pokud to neodporuje zákonu. Jasně, že to nejde změnit ze dne na den, ale jde k tomu směřovat. Celý ten dosavadní systém licencí měl původně možná sloužit k tomu, aby ve vysílání byla co největší pestrost programové nabídky a aby vysílání nemohlo být ovládáno jen pár subjekty. Realita je taková, že to stejně dopadlo přesně tak, jak jsme nechtěli. Na jednotlivých stanicích se opakuje pořád to samé, celé je to v rukou několika málo skupin a navíc ještě důkladně zabetonované. Pak samozřejmě dochází k tomu, že do DABu se hrne prakticky jen veřejnoprávní Český rozhlas. Jenže kolik stanic by měl mít? Vždyť už nyní má já nevím kolik, 25 stanic. Řečeno slovy klasika: Není to málo, Antone Pavloviči?

Jak se tedy u nás bude vysílání v DABu dál vyvíjet? Bude tato technologie úspěšná?

Aby se DAB stal úspěšným, musí to být masová záležitost. Fakt je, že jsou země, kde to stihli, že tam dnes mají desítky procent posluchačů na DABu. Když to trochu přeženu, tak my dnes máme také desítky, ale jednotlivců. V tom je ten problém. A je to škoda. DAB mohl rozšířit programovou nabídku a poskytnout víc prostoru na FM pro alternativní programy. Ale s tím se mělo začít nejlépe v době, kdy fenomén rádia stoupal k vrcholu. DAB existuje přes 20 let. To je v dnešním běhu událostí strašně dlouhá doba. Už celých 20 let se o DABu píše jako o rádiu budoucnosti, tím spíš ve mně sílí pocit, že DAB je vlastně minulost. Že je součástí něčeho, co už je na ústupu. Mladí dnes rádio neposlouchají. Je pro ně spíše kuriozitou. Oni mají před sebou v telefonu své virtuální světy, ve kterém rozhlasové vysílání vůbec nepotřebují. Obávám se, že tím je o budoucnosti víceméně rozhodnuto, i když to samozřejmě může trvat ještě deset, dvacet let. Takže čas ještě máme, poslední dobou se něco kolem DABu začíná dít, rozšiřuje se pokrytí, přijímače DAB jsou standardní výbavou v nových autech. Lidé tedy DAB v nějaké míře poslouchat budou. Dost možná i zcela nevědomky. Prostě přijímač něco naladí, bude to hrát a člověku bude úplně lhostejné, jestli je to zrovna FM nebo DAB nebo něco jiného.

Právě o poslechu v automobilu se v té souvislosti hovoří snad nejvíce. Čím to je?

Rozhlasové stanice, ať už na FM nebo DAB, dnes možná z poloviny spoléhají na posluchače v automobilech, protože tam jakoby nejde dělat nic jiného než poslouchat. Ale je to dost vratké, autorádio může být brzy nahrazeno internetovým připojením, a nebo prostě lidi seznají, že trávit třetinu života zavřený v autě nebo vyděláváním na auto a jeho provoz není úplně racionální, a celý tento segment posluchačů půjde do háje. Poslední dobou jsou vidět celkem výrazné tlaky na utlumení nebo přeměnu automobilové dopravy, očekává se, že právě dopravu čeká v následujících letech prudký vývoj. Takže do budoucna je ten trend poslechu v autě v každém případě neudržitelný, a stanice, které nebudou schopny včas oslovit nové skupiny lidí a patřičně své vysílání provázat s jinými technologiemi, nejspíš úplně vymizí. Já to vidím i na sobě, když mám tu možnost pustit si nějakou debatu nebo podobný pořad, volím raději variantu videa, i když to pak většinu času pouze poslouchám a obraz nesleduji. Jen se třeba podívám, jak ten člověk vypadá, jak gestikuluje, v tom je také nějaká přidaná infomace, a tohle mi klasické rádio neumí zprostředkovat. Nemluvě o tom, že čas sledování si vyberu tak, jak mi to vyhovuje. Rádio nemizí, ale mění se. Odpadají dřívější technická omezení. Cenou za to je ústup od příjmu pozemního vysílání. Střední vlny už jsou prakticky odepsané. Zbývá FM a DAB. Hůře je na tom určitě DAB, nikoli FM, protože DAB tu nemá žádnou tradici.

Vysílání na FM bude jednou ukončeno, nemohla by to být příležitost pro rozšíření DABu?

Jako že zakáží FM proto, aby se mohl rozběhnout DAB? Ať si všichni uvědomí, že přece kopeme za rádio, za rozhlas jako celek. Do toho patří jak FM tak DAB, ty technologie až tak úplně nenahrazují jedna druhou. Pokud to někdo pojme jako souboj mezi FM a DAB, a to i třeba tak, že bude chtít jednu technologii uměle zvýhodňovat na úkor druhé, tak to je cesta do pekel. Rozhlas si nemůže dovolit ztrácet žádné posluchače. Musel někdo zakazovat telegraf, aby lidé začali používat telefony? Musel někdo zakazovat koňské povozy? Ne, lidé se přirozeně rozhodli používat novou technologii, pokud ji považovali za lepší alternativu k té staré. Samozřejmě lze ukončit vysílání na FM nějakým direktivním rozhodnutím, ale to neznamená, že všichni posluchači přejdou na DAB. To by možná přešli před 20 lety, ale proč by to dělali dnes? Pak je také otázka, co s tím FM pásmem, pokud ho rozhlas úplně uvolní? Kmitočty po analogové televizi mají využití, byl o ně zájem pro různé služby. O pásmo FM je zájem minimální. Rozměry antén jsou příliš velké, jsou tam nějaké sezónní vlivy na šíření signálu, které způsobují rušení. Nemyslím si, že úplné opuštění FM pásma je na pořadu dne. A pak je tu ještě jedna věc, která si zaslouží pozornost: Asi každý má doma nějaké malé analogové rádio, stačí do něj vložit dvě tužkové baterie a mohu poslouchat několik hodin denně třeba po dobu dvou měsíců. Pořád na ty dvě tužkovky. Ta pravěká technologie stále v některých ohledech vítězí. Vždycky může přijít nějaká přírodní katastrofa nebo válečný konflikt, a všechny ty moderní digitální hračky, které vydrží fungovat sotva dva dny, budou najednou jen bezcenným kusem elektroodpadu.

Zůstaneme u toho analogového FM vysílání. Občas se někdo zmíní o nové verzi systému RDS. Jak to s ní je ve skutečnosti?

Takže trochu z jiného soudku: Ano, poslední dobou se hlavně v zahraničí debatuje o zavedení standardu RDS2. Je to řekněme taková nadstavba klasického RDS a asi i snaha držet krok s DABem. Od uvedení RDS uběhly už desítky let a za tu dobu se poněkud změnily standardy nebo požadavky provozovatelů vysílání. Takže když to vezmu stručně, RDS2 zavádí kupříkladu rozšíření použitelných vysílacích frekvencí už od 64 MHz, čímž se reaguje na vývoj a obsazení pásma rozhlasu v některých zemích ve světě. Je tam také zavedeno vysílání textů v kódování UTF-8, ale to má opět smysl jen pro některé země. Kupříkladu naše háčky a čárky už jsou i ve starém RDS, pokud to přijímač podporuje. Je tam možnost přenosu adresy internetového streamu, na který lze přepnout v případě, že se přijímač dostane do oblasti mimo pokrytí FM signálem. Takže taková obdoba funkce AF, kde místo alternativní frekvence je adresa streamu. Vypustily se některé nevyužívané služby, zavedla se možnost přenosu krátkých souborů na dalších nosných, které jsou přidány k MPX signálu před modulací. Jasně, nebudu zbytečně zabíhat do technických detailů. Nic z těch nových funkcí asi nemá potenciál udělat nějakou revoluci. Ale v souvislosti právě s přenosy souborů je tam ještě jedna zajímavá funkce, a to přenos a zobrazení grafického loga stanice.

Nová autorádia už umí přijímat a zobrazit logo stanice, která je právě naladěna.

Takhle to funguje při příjmu DABu, který přímo tuhle funkci umí. Dodnes ovšem není k dispozici rádio, které by to samé umělo při příjmu FM. Ta věc se má tak, že provozovatelé některých FM stanic si před lety přečetli na Wikipedii nebo kde, že v RDS2 bude možné přenášet logo i na FM, a od té doby jsou úplně posedlí představou, že by logo jejich stanice zářilo na displeji autorádia. To se snad dá pochopit, bylo by to pěkné. Je zajímavé, že v jedné z dalších verzí konceptu toho nového standardu tahle funkce vypadla, ve finální verzi už zase je. Jenže je v tom háček, a ne jeden. I když vyhradím celý jeden datový stream pro logo, což je samozřejmě v určité míře na úkor kvality přenosu vlastní zvukové informace, tak ta přenosová rychlost je pořád dost nízká a bude trvat typicky kolem 5 minut, spíše více, než se logo načte. Takže jestli má logo přinést nějakou konkurenční výhodu, když bude posluchač prolaďovat pásmo a hledat novou stanici k poslechu, tak tohle nebude mít úplně ten efekt. Ano, můžeme přidat další datové streamy, celkem až tři, a tím ten čas jakoby zkrátit. Jenže pak se úroveň těch nosných musí snížit, výsledkem tedy bude, že v oblastech horšího pokrytí se logo pro změnu načte třeba až za hodinu. To si nedělám legraci, je to velmi závislé na bezchybném přenosu. Ale jasně, jakmile by se logo jednou načetlo, tak už by bylo vždy k dispozici. Otázka je, zda to výrobci přijímačů budou vůbec chtít implementovat. Mezitím to někteří výrobci autorádií pojali jiným způsobem a do paměti autorádia rovnou nahráli loga známých stanic, která jsou pak zobrazena ihned, podle PI kódu přijímané stanice. Případný update je ale na uživateli, nebo se to vyřeší aktualizací přes internet. Tím by zas ale padl hlavní a často jediný důvod pro podporu RDS2. Takže uvidíme. Myslím, že posluchačům je to stejně fuk. Nikdo nebude unešený z toho, že v době rychlého mobilního internetu se podařilo na displej přenést nějaký malý obrázek.

Co ještě brání rozšíření RDS2, kromě toho, že pro něj zatím nejsou přijímače?

Další potíž je legislativní. V telekomunikacích neplatí ono známé "co není zakázáno, je dovoleno". Právě naopak, provozovatel je oprávněn vysílat pouze to, co mu bylo výslovně povoleno. Neumím si představit, že si tam provozovatelé jen tak přihodí další datový kanál. Jednotlivé státy to budou muset nějak legislativně zakomponovat, musely by se provést nebo přijmout nějaké oficiální studie, že přidáním dalšího datového signálu nedojde kupříkladu k rušení jiných stanic. Ta finální norma popisující RDS2, teď nevím z hlavy její číslo (IEC-62106 - pozn. red.), v některých ohledech není dotažena do konce, chybí třeba stanovení maximální úrovně modulace nebo maximální rozdíl úrovní mezi nosnými, tak nevím, jak na základě toho chtějí ten provoz nechat schválit. Dnes, kdy na všechno musí být tuna papírů a každý má bobky se pod něco podepsat, pak může být celý proces schválení neadekvátně zdlouhavý. Zkrátka nad tím vším ještě visí velký otazník, i když to mnozí vidí jako hotovou věc. Není to tak, v žádném případě. Co ale mohu prozradit, tak kodéry s podporou RDS2 budeme schopni dodat v průběhu příštího roku. Brzy na tohle téma uděláme nějakou prezentaci. Teď nechci spekulovat, zda se RDS2 někdy dočká nějaké významné podpory v přijímačích. Ale ať to dopadne jakkoli, tak tady jde o to, že někteří provozovatelé stanic, teď myslím hlavně zahraničních, pokud se rozhodnou pro nákup techniky, budou v čím dál větší míře požadovat, aby už to mělo podporu RDS2. Možná ji nikdy ani nevyužijí, ale co kdyby náhodou. Zkrátka kodéry bez podpory RDS2 už nebudou tolik v kurzu.

Využiji příležitosti, když už se bavíme o RDS, co by ještě stálo za zmínku?

Tak něco, co poslední dobou řešíme: Polemiky se pořád vedou kolem používání dynamického PS. To je využití, nebo spíše zneužití toho osmiznakového názvu stanice pro postupné zobrazování různých textů. Myslím, že s tím přišli Italové někdy před 20 lety, provozovatelé vysílání tím obešli omezení mnohých přijímačů, které neuměly zobrazit Radiotext, což je ta správná funkce pro zobrazování textů. Takže je to taková berlička, která v určité době měla smysl, ale která má bohužel některé negativní efekty. Tím nejméně nepříjemným je, že posluchač po dobu vysílání textu nevidí, jakou stanici naladil. Mnohdy ale na displeji vznikne úplný chaos nebo se lidé diví, že se text zobrazuje místo názvu a přitom u jiné stanice se text zobrazuje ve zvláštním řádku, a že je to divné a jak je to možné. Provozovatelům bych asi vzkázal jediné: Prosím vás, už to nepoužívejte. Jenže někdy je to těžké, protože třeba odbavovací systém umí posílat jenom to dynamické PS, tak to myslím dělal i populární software Jazler. Ale přece jen už jsme o kus dál, používejte Radiotext a Radiotext Plus. Hele, to je marné, hned zítra mi někdo napíše, že by chtěl v dynamickém PS krátká slova zobrazovat po sobě a dlouhá rolovat po jednom znaku nebo něco takového. Ne, vždyť už to nedává smysl.

Je pravda, že s novými modulačními procesory lze vysílat vylepšené stereo?

To vylepšené stereo je kódování sterea modulací SSB. To je princip, o kterém se psalo už v 90. letech nebo ještě dříve, ale tehdy nebylo technicky snadné to realizovat. Myslím, že ve svých modulačních procesorech s tím před nějakými deseti lety nakonec přišla firma Omnia. Bohužel je to celé tak trochu bublina, což se ještě pokusím stručně vysvětlit. V případě klasického sterea se využívá modulace rozdílového kanálu metodou DSBSC, to je modulace, která vytvoří dvě postranní pásma, takže ta původní zvuková informace zabírá dvojnásobnou šířku pásma. V případě modulace SSB se generuje pouze jedno, v tomto případě spodní postranní pásmo. On je tam trochu přesah, takže je tam i nepatrný kousek toho horního postranního pásma, ale to není důležité. Všechny existující přijímače to každopádně zdekódují správně, takže je to zpětně kompatibilní. Představa byla taková, že se tím zlepší příjem v oblastech, kde dochází k degradaci signálu vícecestným šířením, tedy odrazem od překážek jako jsou budovy nebo kopce. Ono se to skutečně kdesi testovalo, a co je důležité, to zlepšení se nepotvrdilo. Přesněji, někdy to vyšlo lépe a někdy naopak hůře. Nevýhoda také je, že ta metoda SSB generuje větší zdvih, špatně se regulují modulační parametry, takže nelze jet nadoraz. A to je k tomu asi všechno. Jenom bych ještě doplnil, že něco jiného by bylo, kdyby se přijímač uměl přepnout pouze na to jedno postranní pásmo a to druhé, kde je vlastně jen šum, by odfiltroval. Pak by to opravdu zlepšilo příjem. Ale takové přijímače se nevyrábí.

26. 10. 2019