Dlouhodobým trendem je spojování regionálních rádií do větších vysílacích sítí, ve kterých je velká část programu společná a regionální odlišení je zajištěno dočasným odpojením od centrálního programu. Zejména při poslechu v automobilu pak někdy přichází rozčarování, neboť přijímač přelaďuje i mezi frekvencemi, na kterých je v tu chvíli úplně odlišný obsah, nebo přijímač naopak nepřelaďuje vůbec a musíme tak učinit ručně. Obojí je samozřejmě špatně a obojí se dá řešit.

Protože se k tomuto tématu i po mnoha letech stále vyskytuje řada dotazů a nejasností, dovoluji si publikovat následující souhrn informací.

1 Způsob řešení

1.1 Správné PI - základ všeho

Identifikace programu (Program Identification, PI) je patrně nejdůležitější funkcí RDS, přestože běžný uživatel se o ní nedozví a mnohé přijímače ji ani nezobrazují. Jedná se o číslo složené ze čtyř hexadecimálních číslic. Vysílá se minimálně 11krát za sekundu a je tak rychle dostupné. Identifikace programu jakožto hodnota nemá pro běžného posluchače žádný smysl, slouží pouze přijímači, aby rozlišoval jednotlivé programy, a má klíčový význam při přelaďování přijímače.

První číslice PI udává zemi, ve které je umístěn vysílač. Česká republika má přidělenu číslici 2.

Druhá číslice PI udává charakter stanice, pro jaký region je vysílání určeno:

Poslední dvě číslice PI vyjadřují číslo programu a je zde 256 možností (hexadecimální hodnoty 00-FF). Na daném území se nesmí vyskytovat příjem různých stanic se stejným číslem programu. Přijímače by pak tyto dvě stanice identifikovaly jako jedinou.

PI je ukládáno do předvoleb přijímače společně s frekvencí. Přidělování a správu PI má obvykle v kompetenci příslušná národní regulační autorita. V České republice tuto agendu vykonává Český telekomunikační úřad.

1.1.1 Nastavení PI ve vysílacích sítích s regionálními vstupy

Stanice, které po část dne rozdělují svou vysílací síť na jednotlivé regionální varianty, musí v první řadě naprosto nezbytně odlišovat jednotlivé varianty pomocí druhé číslice PI, v rozsahu 4 až F (viz obr. 2). Bez tohoto opatření prostě nelze pokračovat, to raději studia zavřete, vysílače zbořte. Pokud máme splněno, pak lze říci, že všechny další kroky jsou již jen doplňkové.

Výše popsané odlišení může být statické, tedy příslušné PI se v průběhu dne nemění, nebo lze PI přepínat dynamicky podle aktuálního programu: Během společných relací je druhá číslice PI v celé síti nastavena shodně na 1, 2 nebo 3 (dle charakteru stanice), ovšem v průběhu regionálních vstupů nese každá regionální varianta své vlastní PI, lišící se v druhé číslici v rozsahu 4 až F.

Uvedeme si to na příkladu:

Obr. 1 - Celá síť přenáší stejný program.

Obr. 2 - Dočasné rozdělení sítě na jednotlivé regiony.

Obr. 3 - Dočasné vyčlenění pouze části sítě pro regionální vstup.

Stojí za to doplnit, že zmíněné odlišení regionálních okruhů nemá žádnou vazbu na geografické rozdělení území, nýbrž vychází čistě z potřeb každé konkrétní stanice. V ideálním případě by národní regulační autorita při přidělování PI jednotlivým stanicím vůbec neměla přiřazovat druhou číslici PI, protože její přiřazení je dáno normou, která má větší váhu než vůle úředníka, a pevné přiřazení může být v rozporu s normou.

1.1.2 Nastavení na straně přijímače

Již v dávných letech, kdy vznikal systém RDS, se předpokládalo uživatelské nastavení přijímače pomocí přepínače "Regional Off/On". Smyslem tohoto nastavení je umožnit přelaďování mezi různými regionálními variantami, nebo toto přelaďování zakázat. Kupodivu tento přepínač v nějaké formě najdeme i v nejnovějších přijímačích. Funkce je jednoduchá: Při poloze "Off" přijímač ignoruje druhou číslici PI a přeladí i na jinou regionální variantu, při poloze "On" přijímač striktně vyžaduje zcela shodné PI.

Protože mezi posluchači není příliš povědomí o této funkci, a přitom dopad na požitek z poslechu je zásadní, není vůbec od věci poskytnout příslušnou informaci třeba na webových stránkách rádia.

Přijímače, které tento přepínač nemají implementován, obvykle jedou v režimu "Regional On". Čili tyto přijímače nikdy nepřeladí na jinou regionální variantu. A to ani v případě, kdy se zrovna přenáší společný program. Tak, a jsme u toho. Proto je užitečné dynamicky přepínat PI, viz 1.1.1. Tím se zaručí, že v době vysílání společného programu budou všechny přijímače schopny přeladit na jakýkoli vysílač, bez ohledu na nastavení nebo značku přijímače. Možností, jak na vysílači zajistit automatické přepínání PI, je nepřeberné množství, a jejich výklad je mimo rozsah tohoto článku.

1.2 Seznamy alternativních frekvencí

Seznamy alternativních frekvencí (AF) vysílané v rámci RDS jsou informací pro přijímač, kam se má přeladit v případě slabého příjmu stávající frekvence. Seznamy AF by vždy měly být co nejkratší, tedy obsahovat skutečně jen frekvence, na které lze vzhledem k uspořádání sítě a podmínkám šíření přímo přeladit. Alternativní frekvence lze vysílat metodou A nebo metodou B.

Metoda A umožňuje na každém vysílači vysílat právě jeden seznam AF. Tento seznam může být stejný pro více vysílačů nebo může být vytvořen zvláštní seznam pro každý vysílač. To obvykle záleží na formě distribuce signálu na vysílače, obecně je v síti tolik seznamů, kolik je k dispozici kodérů RDS. Maximální počet alternativních frekvencí v každém seznamu je 25 (v případě některých kodérů RDS to může být i méně).

Zakódování AF při metodě A je prosté: první bajt udává počet frekvencí v seznamu, každý další bajt představuje jednu frekvenci (číslo kanálu). Pořadí frekvencí není stanoveno.

Metoda B se použije v případě, že

• pro vysílač (vč. jeho případných opakovačů) existuje více než 25 alternativních frekvencí, na které je možné přeladit
• nebo je vznesen požadavek na odlišení alternativních frekvencí dle příslušnosti k danému regionu - a to je to, co nás nyní zajímá.

Při zadávání frekvencí metodou B tedy platí následující odlišnosti od metody A:

• Každý vysílač může přenášet více než jeden seznam AF.
• Každý seznam je navíc uvozen frekvencí (Tuning Frequency), ke které se daný seznam vztahuje.
• Maximální počet AF v každém seznamu je 12. Při požadavku na větší počet AF se použije nový seznam, který bezprostředně následuje.
• Pokud je Tuning Frequency použita v síti vícekrát, pro každou se vytvoří separátní seznam. Tyto seznamy musí být odděleny jiným seznamem.
• Pro každou AF lze definovat, zda přísluší aktuálnímu (stejnému) regionu nebo ostatním programovým variantám.

Zakódování AF při metodě B je podobné jako u metody A, avšak první frekvence v seznamu je Tuning Frequency, následují vždy dvojice bajtů F1 a F2, kde každá dvojice znovu obsahuje Tuning Frequency a jednu AF ze seznamu. Pořadí bajtů ve dvojici má svoje pravidlo:

• F1 < F2: alternativní frekvence se vztahuje vždy ke stejnému regionu
• F1 > F2: alternativní frekvence se může vztahovat k ostatním programovým variantám

Pozn.: Je pravdou, že tento systém kódování metody B je poněkud obskurní, zjevně vznikl dodatečně s požadavkem na zpětnou kompatibilitu s metodou A.

1.2.1 Nastavení AF ve vysílacích sítích s regionálními vstupy

Pro stanice, které po část dne rozdělují svou vysílací síť na jednotlivé regionální varianty, je doporučeno na všech vysílačích vysílat AF metodou B. Výhoda této metody oproti nejvíce používané metodě A spočívá v tom, že lze jednotlivé alternativní frekvence roztřídit do dvou skupin: na frekvence, které náleží aktuální regionální variantě (mají po celou dobu naprosto shodné PI), a na frekvence, které náleží ostatním programovým variantám (jejich PI se dočasně či trvale liší na místě druhé číslice). Tímto způsobem je zejména u rozsáhlejších sítí docíleno rychlejšího přeladění na správnou alternativní frekvenci.

Nevidím ovšem žádný důvod, proč by u menších sítí nemohla stejně dobře fungovat i metoda A, neboť v konečném důsledku je pro přeladění vždy rozhodující PI, nikoli seznam AF. Toto tvrzení lze snadno doložit teoretickým případem, kdy dva vysílače budou mít shodnou frekvenci, ale každý z nich bude náležet jiné regionální variantě. Výhoda metody B při odkazování na tyto vysílače pak zcela padá a teprve až podle PI přijímač pozná, na jakou regionální mutaci se vlastně snaží přeladit.

V každém případě platí, že seznamy AF jsou statické, nedochází k žádné změně v seznamech AF v závislosti na aktuálním programu.

2 Chybná řešení

Pro ilustraci si uvedeme i některé chybné způsoby, tedy jak věci nedělat. Všechny následující případy jsou z praxe a založeny na skutečnosti.

2.1 Chyba 1 - Neřešit to vůbec

Toto bohužel bývá nejčastější způsob, jak se s problematikou přelaďování vypořádat. Celá síť trvale používá pouze jediné PI. Až s odstupem času, bombardován stížnostmi, se provozovatel rozhodne nějaké řešení hledat. Naštěstí nikdy není pozdě.

Existuje přece jen jeden případ, kdy i "neřešení" dává smysl. Je to situace, kterou jsme si již naznačili - pokud není technicky možné přepínat druhou číslici v PI a zároveň chceme, aby během vysílání centrálního programu s jistotou fungovalo přelaďování v celé síti na každém přijímači. Pak opravdu není jiná možnost než to nechat být a akceptovat živelné přelaďování i během regionálních vstupů. Je to ale přístup, který by měl být spíše raritní a který dává smysl jen v ojedinělých situacích.

2.2 Chyba 2 - Změna posledních dvou číslic PI

Tento případ je ze zahraničí. Provozovatel vysílání své řešení založil na (správném!) poznatku, že žádný přijímač se nepřeladí mezi vysílači, které mají odlišnou poslední dvojici číslic v PI. Aby po dobu vysílání regionálních vstupů nedocházelo k nežádoucímu přelaďování, provozovatel na části své sítě dočasně měnil poslední dvě číslice PI. Výsledkem ovšem byl pravý opak původního záměru, nebo i úplné znemožnění poslechu.

V čem je problém? Změnu v poslední dvojici číslic PI u právě naladěné stanice si přijímač může vyhodnotit pouze jedním jediným způsobem - přijímač se dostal mimo oblast pokrytí původního vysílání. Jak se bude přijímač dále chovat, to záleží na konkrétním modelu a nastavení, vždy se ale bude snažit najít jiný vysílač přenášející původní PI (před změnou).

Provozovatel vysílání obvykle ani není oprávněn dělat změny tohoto typu. Takováto změna PI je snad to nejhorší, co můžeme posluchači provést. Stanici pak ani nelze vyvolat z předvolby přijímače, protože ten se bude pořád snažit najít původní PI. Tady není jiné východisko než důsledně nastavovat definitivní PI ještě před spuštěním vysílače a do experimentů tohoto typu se vůbec nepouštět.

2.3 Chyba 3 - Vysílání odlišné sady AF frekvencí

Tato chyba je lehčí (nedestruktivní) variantou chyby předchozí. Vychází z předpokladu, že když se po dobu vysílání regionálních vstupů bude dočasně vysílat jiná (omezená) sada alternativních frekvencí, nebude docházet k nežádoucímu přelaďování. Předpoklad je mylný, ve finále k přelaďování stejně dochází.

Proč je to tak? Už jsme si řekli, že hlavní slovo při rozhodnutí, kam a zda přeladit, má PI, nikoli AF. Je to možná pro mnohé překvapení, ale je to fakt. Jediný skutečný smysl AF je proces přeladění urychlit. Přijímač může přeladit i na frekvenci, která v seznamu AF vůbec není uvedena, a toto chování není s ničím v rozporu. Přijímač je v krajním případě schopen přeladit i když žádný seznam AF vůbec není vysílán nebo jej nelze získat z důvodu špatných příjmových podmínek. Omezení vysílaného seznamu AF obvykle ani nezpůsobí vymazání původního seznamu AF z paměti přijímače. Řešení postavené na tomto předpokladu je tudíž nefunkční. Nemá žádný smysl dynamicky měnit vysílané seznamy AF.

3 Příklad nastavení AF

Uvedeme si příklad nastavení AF metodou B v ovládacím programu Magic RDS 4:

Pro každý RDS kodér je nastavení AF přístupné přes RDS Content - Alternative Frequencies. Z rozbalovacího seznamu vybereme Method B.

Následuje přehled všech vložených seznamů AF. Výběrem seznamu lze ve spodní části provést jeho editaci. Nový seznam se založí stiskem tlačítka New List.

Tuning Frequency (TF) je frekvence, pro kterou seznam tvoříme, tedy ze které se bude přelaďovat.
Same Programme AF - vybíráme alternativní frekvence příslušející ke stejnému regionu jako TF.
Regional Variant AF - vybíráme alternativní frekvence, na kterých se po část dne může přenášet jiný program.

Po dokončení editace seznamu stiskneme tlačítko Update List. Nakonec použijeme dvojici tlačítek Test a Apply pro odeslání do kodéru a trvalé uložení v paměti.

4 Diagnostika

Pro účely ověření vysílaných AF můžeme použít program RDS Spy:

PI se zobrazuje přímo v hlavním okně programu.
Alternativní frekvence jsou přístupné v pluginu Basic RDS Decoder (standardní součást instalace), na kartě AF. Při vysílání AF metodou B jsou pro každý seznam napravo zobrazeny jednotlivé dvojice frekvencí, dle kap. 1.2. Písmeny (RV) jsou označeny ty alternativní frekvence, na kterých se po část dne může přenášet jiný program.

Závěrem bych dodal, že žádný přijímač není úplně bez chyb a vždy existuje určitá míra volnosti při tvorbě vnitřního softwaru každého přijímače - norma RDS zdaleka nepokrývá všechny možné situace, které při příjmu mohou nastat. Může se proto stát, že část přijímačů se za určitých okolností může chovat mírně nevyzpytatelným způsobem nebo v rozporu s tím, co bylo popsáno.