Příběhy pirátských rádií: 4. díl - Rádio Bomba FM

Hlavní stránka

Nabídka

Schémata

Příběhy pirátských rádií: 4. díl - Rádio Bomba FM

Radio Bomba Plzeňské rádio má za sebou dlouhý vývoj. Ve vysokoškolských kolejích Bory náležejících Západočeské univerzitě byla na počátku 90. let prostřednictvím rozvodů rozhlasu po drátě provozována studenty rozhlasová stanice Rádio Bory. Jeho vysílání bylo postupem času spíše neuspořádané a nepravidelné. Obrat nastal v roce 1999. Na výzvu, že rádio hledá posily do vysílání, zareagovali dva studenti prvního ročníku, Tomáš a Jirka, nadšenci do rádia, kteří se předtím pokoušeli provozovat pirátské rádio na dobříšsku. V roce 1999 převzali kolejní rádio a změnili název na „Rádio Bomba“. S příchodem nových lidí do rádia se rozšiřoval vysílací čas a vznikly základy budoucího týmu.

Technickou stránku vysílání měl na starost Lukáš z Jihlavy. Ačkoli školu brzy opustil, jeho iniciativou byla instalace prvního vlastnoručně vyrobeného terestrického vysílače podle návodu na stránkách www.pira.cz. Zvuk byl do vysílače zaveden z rozvodu drátového rozhlasu na jeho pokoji. Anténa směřovala na další kolejní budovu, kde již drátový rozhlas nebyl natažen. Rozhlasové studio s mixážním pultem bylo umístěno ve sklepě koleje Máchova 16. Nad studiem byly sprchy a toalety, do studia zatékalo a jeho stěny byly vlhké.

V té době nebylo internetové připojení standardem. Disponoval jím jen okruh „vyvolených“, kteří do své sítě z kapacitních důvodů neradi přijímali nové kolegy. Studentské rádio po drátě tak nabízelo pro nepřipojené studenty jednu z mála alternativ mediální zábavy. Kromě občasně doneseného tranzistorového rádia byl v té době drátový rozhlas mnohdy jediné elektronické zařízení na koleji. Reprodukční skříňky drátového rozhlasu byly umístěny na jednotlivých pokojích. Dráty vedoucí ke skříňkám byly občas využívány i k sušení prádla. Celá soustava byla zastaralá a poruchová, vyžadovala opravy a postupně se stala nepoužitelnou.

V roce 2000 nastoupil na školu Honza a aktivně se zapojuje do provozu rádia. S kolegy Tomášem a Jirkou se již znají z webu www.pira.cz. Vzhledem ke stavu drátových rozvodů a absenci plnohodnotné počítačové sítě nastaly ideální podmínky pro terestrické rádio, vysílání vzduchem se samo nabízelo. „Byl jsem samozřejmě nadšený tím, že se moje technické dovednosti mohly uplatnit prakticky v nějakém provozu. Pro mě, když to má být opravdové rádio, tak to musí jít jedině vzduchem,“ líčí Honza. Vysílač o výkonu 3 watty vybavený systémem RDS dovezl vlastnoručně sestavený. S pomocí vlastních investic společně vybudovali vysílací systém. Stanice byla přejmenována na Rádio Bomba FM, na oficiálních stránkách se však dodatek „FM“ nepoužíval. Odbavovací počítač byl sestaven z komponentů, poskytnutých např. spolužáky ze zásob, zápůjčkou či darem. Na jedné z kolejních budov byla namontována anténa, nainstalován koaxiální svod k vysílači. Anténu po roce umístili na nejvyšší balkon koleje Máchova 16, kde byl přímý výhled na místa cílového pokrytí. Později ji z preventivních důvodů přemístili o patro níže. Vyzářený výkon z antény byl odhadnut na 2 watty, které byly na pokrytí univerzitního areálu na Borských polích a celkem šesti kolejních budov ve čtvrti Bory dostačující. „Bylo to na vysílači, který byl vlastnoručně postavený, anténu jsme si tam svépomocí montovali, tahali koaxiální kabel. Nedostali jsme na to od nikoho nic, všechno jsme si budovali sami. Samozřejmě, že to vyžadovalo nějakou investici z vlastní kapsy, což většinou nebyl problém, protože to nebylo moc. Pro studenty každá koruna dobrá, to ano, ale my jsme byli nadšení. Tehdy by nás nezastavilo vůbec nic,“ popisuje Honza.

Cílem bylo pokrytí pouze zájmového území, v centru Plzně už rádio záměrně slyšet nebylo. „Když to chceš mít takto pravidelně, aby to nějakou dobu vydrželo, tak si na to musíš dát pozor,“ dodává. Přesto bylo v hustě obydlené části města signálem pokryto odhadem až deset tisíc obyvatel. Do provozu rádia byl zainteresován velký počet lidí. Panovala však zásada mlčenlivosti. Pokud se tedy kdokoli dotazoval na vysílací frekvenci, „nikdo o ničem nevěděl“. Rádio Bomba FM bylo propagováno vždy jen na území, které bylo pokryto signálem. Vysílací frekvence byla nastavena na 96,2 MHz. Po obsazení blízké frekvence rádiem Karolína bylo provedeno první přeladění na kmitočet 92,8 MHz a poslední vysílací frekvencí byla frekvence 100,5 MHz. Shrnuto Honzovými slovy: „Terestrický způsob šíření byl tehdy jedinou možností, jak tam to rádio zachovat.“

Rádiu byly poskytnuty prostory, za které nemuselo platit. Jejich nevalný technický stav byl daní za svobodný azyl. Od založení Rádia Bory nebyla z vnějšku investována jakákoli finanční částka, což na jedné straně znemožňovalo rychlejší obnovu vybavení rádia, na druhé ale zaručovalo nezávislost provozovatelům, umožňující provozovat terestrické vysílání. S příchodem nových lidí a nových posluchačů se situace zlepšila. Jednu z nabídek sponzoringu od Stavovské unie studentů na zakoupení nového počítače využili. Protislužbou byla propagace v rádiu, na plakátech a webových stránkách. Jedním z dalších darů se stal mixážní pult s mikrofony, který zajistila katedra matematiky. Před koupí nového pultu se vysílalo monofonně, nový pult umožnil už i stereofonní vysílání alespoň v rámci kolejní internetové sítě. Technická kvalita vzrostla, ale provozovatelé stále kladli hlavní důraz na obsah.

Od roku 2000 se vysílalo pravidelně. Zpočátku nebylo směřování rádia určeno. Prvotním cílem bylo zachovat jeho provoz po technické stránce, vybudovat tým a sestavit pravidelný program. S tím souviselo udržení stávající posluchačské základny. Vysílání se postupně vyprofilovalo dle potřeb posluchačů a biorytmu kolejního života. Nejprve se vysílalo v pondělí a ve středu, brzy se vysílání rozšířilo na čtyři dny v týdnu. Pravidelné vysílání mělo podobu večerního vysílání v průběhu semestru, vyjma zkouškového období. Ubytovaní studenti, zejména z prvních ročníků, neměli z počátku mnoho možností společenského vyžití. „Studenti mohli jít do hospody či si zapnout rádio. Ono se tam nic moc poslouchat nedalo. Ta rádia, co v Plzni vysílala, to byla katastrofa,“ upřesňuje tehdejší situaci Honza. Další možností, která s rádiem vznikla, byla návštěva prostor rádia, čítajícího dvě menší místnosti. V suterénních prostorách byl i studentský klub Studna, který posloužil jako zásobárna občerstvení a piva pro posezení v zázemí rádia. Zastavovali se tu i náhodní kolemjdoucí, kteří zaslechli hudbu. Raritou byla jedinečná možnost vstoupit do živého vysílání s vlastním příspěvkem komukoli, kdo měl zájem či potřebu.

Prostory rádia byly k večeru zpočátku zaplněny lidmi. Vysílalo se moderované vysílání, od osmnácti hodin do půlnoci. Několik moderátorů se střídalo ve studiu za mikrofonem, ostatní členové nebo návštěvníci debatovali ve vedlejší místnosti nazývané „newsroom“. Z celého rádia a jeho prostor se stal kolejní fenomén. Vznikl velmi silný tým a komunita soustředěná kolem rádia. Postupem času se moderování ujaly spíše dvojice moderátorů. S masivnějším příchodem internetové konektivity na koleje začal život uvnitř rádia slábnout. „Ty prostory byly dvě maličký místnosti, neustále plný lidí. A nejenom někdo za mikrofonem. Spousta lidí v rádiu, to byl takový fenomén, který se postupem času bohužel poněkud vytratil,“ vzpomíná Honza. Špička poslechovosti však přišla paradoxně až v době, kdy se lidé v rádiu už tolik nescházeli. V době největší poslechovosti, mezi roky 2002 až 2005, už mělo vysílání pevný řád, panovala velká kázeň i mezi moderátory. Pomocí kolejní internetové sítě byla přidána možnost komunikovat přímo s moderátorem i možnost zasílání SMS zpráv.

Komunita posluchačů, kterou moderátoři dobře znali, už nechodila do rádia, ale využívala možnosti online interakce. Ozývali se i obyvatelé plzeňské čtvrti Bory, včetně věznice Bory, kteří se stali velmi aktivními posluchači a korespondenty rádia. Posílali dopisy o životě ve věznici, doručena byla i petice požadující navýšení podílu taneční hudby. Petice byla přečtena v pravidelném pořadu Listárna, jejíž vznik byl inspirován právě dopisy z věznice. Od této doby začal být kladen větší důraz na komunikaci s posluchači a na jejich přání.

V další fázi vývoje zvýšili provozovatelé provázanost vysílání se studentským i kulturním životem a děním na univerzitě. Informací bylo ve vysílání málo a zábavní či hudební stránka již nebyla dostatečným lákadlem k poslechu, neboť funkci „jukeboxu“ začal plnit internet. Potřeba odlišit se a vtisknout vysílání více informační hodnoty vedla ke kontaktování členů akademického senátu univerzity. Nabídka možnosti podávání informací studentům se setkala se zájmem vyústěným do podoby vysílání pravidelných informačních pořadů reflektujících studentský život. Do rádia se podařilo přivést zástupce univerzity, včetně nejvyššího vedení, a zajímavé hosty z oblasti kultury. Populární byly pravidelné debaty se zahraničními studenty, živě zahrálo několik dýdžejů. V rádiu vystoupili také Jana Bobošíková a Vladimír Železný. Vzrostl i zájem o účast na vysílání. Rádio se nebránilo různým názorovým střetům, nabízelo možnost k vyjádření oběma stranám. Dle provozovatelů prožilo rádio Bomba nejlepší období v letech 2003 až 2005. Z této doby pochází i nejvíce informačních pramenů a zmínek o rádiu.

Po návštěvě studentů z akademického senátu se naplno rozjelo vysílání rozhovorů, které již vyžadovalo určitou přípravu. Poslechovost bylo možné částečně sledovat u již probíhajícího vysílání po kolejní počítačové síti, v rámci které bylo možné rádio poslouchat i na ostatních plzeňských kolejích. Zajímavý host poslechovost vždy zásadně zvyšoval. U debat a rozhovorů existovala okamžitá odezva posluchačů. Obsah a směřování debaty byly tímto způsobem přímo ovlivňovány posluchači.

Rozhovory i veškeré další pořady začaly být nahrávány a poskytovány k pozdějšímu poslechu na stránkách rádia v sekci přístupné pouze z kolejní sítě. Tato možnost přirozeně vyplynula z požadavků posluchačů, kteří neměli možnost program rádia neustále sledovat. Provozovatelé pružně zareagovali na požadavky vznesené komunitou posluchačů, rádio tak unikátně poskytovalo tzv. podcasty v dobách, kdy běžná rádia tuto možnost ještě nenabízela. „Ty věci jsou relativně jednoduché, pokud víš, co máš dělat. Nepotřebuješ k tomu obrovský rozpočet,“ dodává Honza. Propagace rádia se rozšířila i do univerzitních informačních stránek, byl publikován aktuální program a avíza rozhovorů.

Při provozu se objevily i problémy, vztažené k pirátsky obsazené frekvenci. Do rádia přišel komentář od radioamatéra, který upozorňoval na vysílání bez licence. K dalším patřil telefonát „studenta“, dotazujícího se na pokrytí města. Internetovou rešerší bylo identifikováno telefonní číslo z komerčního rádia Kiss Proton. Po technické stránce nevznikalo žádné rušení a nevznikl ani jiný technický konflikt. K problémům s úřady za celou dobu provozu nedošlo. Problém pirátského způsobu vysílání se nikdy zásadně neřešil, i když tato informace byla i v povědomí vedení univerzity.

Před blížícím se ukončením studií bylo nutné najít následovníky a zajistit obměnu zastaralého vybavení i opravu chátrajících prostor. Tehdejším kvestorem univerzity byl dle neověřených pramenů bývalý zaměstnanec Českého telekomunikačního úřadu. „Po skončení studia, kdy jsem už od provozu rádia stál víceméně stranou, došlo k dohodě. Kvestor prohlásil, že by byl ochotný zafinancovat rádio ze strany univerzity. Nezbytnou podmínkou bylo ukončení ilegálního vysílání.“ Poté, nezávisle na předchozích událostech, byla při prázdninové rekonstrukci kolejní budovy dělníky snesena vysílací anténa. Tím bylo po zhruba 7 letech definitivně ukončeno terestrické pirátské vysílání rádia Bomba FM v Plzni. Rádio přešlo pod křídla univerzity, z jejíchž peněz bylo vybaveno novou technikou a byly opraveny jeho prostory. Z rádia se pak po dlouhé odmlce stala čistě internetová stanice a z jeho názvu zmizela zkratka FM. Objevily se i představy o získání oficiální licence k vysílání, k tomu už ale nikdy nedošlo. Odklon pozornosti od dění v rádiu k jiným aktivitám a ztráta zájmu ze strany posluchačů i speakerů vedly k postupnému útlumu a ukončení provozu plzeňského kolejního rádia.

„Jak se ukázalo, byli jsme schopni tam spoustu let existovat. A jediné, co tomu scházelo, byl ten papír,“ uzavírá Honza své vyprávění poukazem na chybějící legislativu umožňující legální provoz takového typu FM stanic.